Pověsti

Vytisknout

PINTOVKA

 

Den se chýlil k večeru. Vychudlými korunami stromů vnikalo do klenuté jizby mdlé slunce. V jeho slábnoucím svitu dopsal starý dějepisec další stránku objemné knihy. Kronika – stálo na přední straně. Husitská kronika. Mužem nebyl nikdo jiný než Vyvřinec z Březové. Vstal právě od napsaných řádek, aby rozžal louč a připravil si novou stránku dosud nesvítící prázdnotou. Potom několikrát zalistoval nazpět, zamyslil se a začal psát. Zprvu zvolna, jako by hledal vhodná slova, potom rychleji a plynule řadil za sebou sled posledních událostí:

O velikonocích roku 1420 obořili se Táboři z Hradiště na pevnou tvrz Sedlec při řece Lužnici. Ačkoli se obránci bránili statečně, tvrz dobyli; pana Oldřicha pána z Ústí, který chtěl uvnitř nalézt úkryt, zabili a s ním mnoho dalších. Šesti nejzdatnějším, kteří byly, ponechán naživu, bylo řečeno, že jeden z nich si může život zachovat: a to ten, který své druhy o život připraví. Byl mezi těmi šesti muž jménem Pinta, jenž pět ostatních sťal a sám se k Táborům přidal...

 

Podle pověsti byl Pinta za svou věrolomnost krutě potrestán. Proháněl se po své smrti v ohnivém voze, z jehož nebylo úniku. Koně letí ani se kopyty nedotýkají země, s divokou zběsilostí vlečou kočár cestou necestou lesem. Stromy se ani nepohnou, vzduch je nabitý zvláštním napětím a z velké dálky rozechvěje ticho vzdálený hrom: Jak dlouho ještě ...?